Jak zapadnout mezi vývojáře
05. 11. 2018
aneb začínáme s programátorskou praxí.
Při pročítání záplavy odborných příspěvků na našem blogu, jejichž autory jsou bez výjimky moji mužští kolegové, jsem si vzpomněla na nejednu emotivní debatu o genderové vyváženosti (napříč obory lidských činností) vedenou v rámci různých příležitostí v naší kanceláři. Navzdory nelichotivým statistikám (cca 11 % zastoupení žen v ICT v ČR/2016[1]) a obecně zažitým představám velké části společnosti bych ráda chtěla alespoň na tomto blogu zprostředkovat svůj pohled na svět podivínů se sluchátky na uších, kteří často pro svoji vlastní virtuální realitu nevnímajících své okolí.
Ano, jsem žena a tvořím aplikace ve společnosti zabývající se vývojem zakázkového SW. Mám vystudovanou vysokou školu technického zaměření se specializací právě na vývoj. Baví mě navrhovat uživatelské rozhraní desktopových aplikací a vdechovat mu život prostřednictvím propojení s business vrstvou, na které převádíme zákazníkovy procesy do více či méně složitých algoritmů. Přesto všechno si připadám jako „normální holka“ nijak se neodlišující od mých spolužaček a kamarádek s obvyklejšími profesemi. Mým nejoblíbenějším jídlem není pizza, colu si dávám jenom výjimečně a netrpím žádnou formou sociální fobie.
Když jsem loni v červenci nastupovala do Definity jako čerstvá absolventka ČVUT, měla jsem i po třech letech strávených v převážně mužském prostředí trochu obavy, jak budu fungovat v každodenním kontaktu s realitou vývojářské společnosti. Stejné obavy však zřejmě panovaly i na opačné straně, a tak byly úvodní týdny naplněny vzájemným nesmělým oslovováním při řešení potíží v rámci seznamování se s vývojovým prostředím, interními standardy a aktuálními zákaznickými projekty Definity Systems. Atmosféra se začala uvolňovat s mým začleněním do vývojového týmu desktopové aplikace pro předního českého dodavatele elektronických součástek. K definitivnímu “zbourání” bariér došlo na dvojici firemních akcí v závěru roku, kde jsem pochopila, proč většina kolegů pracuje v Definity více než pět let i proč se společnost ve svých náborových kampaních chlubí “nízkou fluktuací zaměstnanců”. Označení přátelský kolektiv ani zdaleka nevystihuje prostředí, kde team building s nadšením spoluorganizují sami zaměstnanci, když připravují celodenní program pro celé rodiny svých kolegů, porovnávají domácí kulinářské příspěvky, aby celá akce skončila v časných ranních hodinách za dozvuků akustických kytar. To vše pod “dohledem” a s přímou účastí obou majitelů společnosti.
Po téměř roce a půl od mého nástupu už mám rutinu této firmy zcela zažitou. Ostych je dávno pryč, stejně jako nejistota při řešení potíží. Kromě zmíněných team buildingů mi k tomu pomohly i pravidelné páteční firemní snídaně a navazující vývojářské schůzky, kde se nám zkušenější kolegové snaží předat praxí nabyté know-how, a my je zase s radostí spravujeme o novinkách v oblasti vývoje nejenom na platformě .NET J. Nedávno zavedený systém povinného code review nebo firemní účet pro prémiová online školení už uvádím jenom jako doplnění zjevného. Je to tu super!
S oblibou všem svým známým a přátelům vyprávím, že zatím nebylo jediného dne, kdy bych litovala odmítnutí několika nabídek konkurenčních společností z Prahy a jejího okolí. A to samé bych chtěla prostřednictvím tohoto příspěvku sdělit i Vám. Můžete namítnout, že nemám dostatečné pracovní zkušenosti pro možnost srovnání s jinými společnostmi, ale na to já zpravidla odpovídám dlouhým výčtem mých kolegů, kteří v Definity zakotvili po několika předchozích angažmá a dodnes je to nepřestalo bavit.
Zároveň budu nesmírně šťastná, pokud tento blogový příspěvek přivede alespoň jednu ženu do našeho oboru. Ideálně samozřejmě k nám do Definity :).
[1] Podpořit ženy v oboru informačních technologií (infografika)
zpět
